Top 10 příběhů Johna Sinclaira

5. část

Díly 201-252

     Vítám vás u páté části svého žebříčku nejlepších příběhů Johna Sinclaira. Tentokrát jsem svou pozornost zaměřil na díly 201-252. Předem říkám, že to nebylo nic jednoduchého, protože toto období bylo silnými příběhy skutečně nabité. Nakonec jsem z toho všeho ale přece jen musel vybrat pouhých deset kousků. A to právě deset takových, které na mě nejvíce zapůsobily. Samozřejmě jsem se přitom opět snažil, aby byl můj výběr co nejvíce pestrý, takže pokud se v této padesátce objevilo více příběhů zabývajících se tím samým tématem, vybral jsem z toho pouze něco. Přece jen bych totiž nechtěl, aby byl celý tento žebříček jen o dobrodružstvích s Asmodinou a Vražednou ligou. Zároveň jsem také dbal na to, abych toto období pokryl co možná nejvíc rovnoměrně, a proto je v mém žebříčku opět zastoupen alespoň jeden příběh z každé desítky. Jako obvykle bylo mou snahou vybrat nejen takové díly, které byly nějak dějově důležité, ale třeba i zcela obyčejné řadové příběhy, které mě zaujaly svou vysokou kvalitou. V této padesátce tu navíc máme i jednu skutečně epickou trilogii, tak uvidíme jak se v mém žebříčku umístila. Pro úplnost bych ještě dodal, že příběhy, o kterých bude nyní řeč, u nás vycházely v letech 2002 až 2004. Je to už tedy nějaká ta doba a svou roli v tomto případě zajisté hraje i velká dávka nostalgie. Pojďme se tedy ponořit do časů dávno minulých a zavzpomínejme na to nejlepší, co nám pátá padesátka dala.

10. JS 206 - Unesli Myxina!

     Jako první tu máme jeden dramatický příběh, v němž se mág Myxin stane nedobrovolným účastníkem sporu mezi Asmodinou a Doktorem Smrtí. Vše pak nakonec vygraduje až do nečekaně akčního a bombastického vyvrcholení. Začněme ale pěkně po pořádku. V úvodu tohoto dílu se dozvídáme, že mezi ďáblovou dcerou a Solem Morassem postupně narůstá napětí. Doktor Smrt už nechce být jen Asmodininým vazalem a rád by získal mnohem důstojnější pozici. Něco takového však ďáblova dcera nehodlá připustit a rázně svého služebníka usměrní. Asmodina má navíc na Morassa jednu významnou páku a tou je informace o místě, na němž se nachází Xorron, pán zombií a ghoulů. Doktor Smrt by přitom Xorrona rád získal do své Vražedné ligy. Bez pomoci ďáblovy dcery by pro něj však bylo jeho hledání nesmírně obtížné. Aby si tedy svou patronku opět udobřil, souhlasí Morasso, že pro ni vykoná jednu důležitou službu. Zajme jejího úhlavního nepřítele, mága Myxina. S pomocí své Vražedné ligy a Kostky zla se Doktoru Smrti nakonec skutečně podaří mága unést a uvěznit jej v kruhu Planoucích kamenů. Myxin přitom dobře ví, že jakmile jej Morasso Asmodině vydá, bude to jeho konec. Jeho jedinou nadějí se tak stává John a jeho přátelé, kteří musí spojit síly s Karou, aby malého mága zachránili. Myslím, že už jen tato stručná synopse jasně naznačuje, o jak skvělý příběh se jedná. Tento díl má už od samého začátku neuvěřitelný spád. Poprvé se objevují neshody mezi Doktorem Smrtí a Asmodinou, což později povede až k jejich nevyhnutelnému střetu. Dále tu pak máme Myxina, který neustále pátrá po odkazu dávné Atlantidy. A k tomu si pak ještě připočtěte Vražednou ligu, které pořád schází její šestý a poslední člen. Dohromady tvoří všechny tyto motivy jeden velký košatý celek, jenž čtenářům nabízí velice napínavý a pozoruhodný příběh. Jednou z hlavních předností tohoto dílu jsou přitom nebývale silné dialogy. Je jedno jestli se jedná o obě vyhrocené konfrontace Asmodiny s Doktorem Smrtí či Morasův rozhovor s Myxinem. V tomto případě prostě jen s napětím hltáte každé slovo a nedočkavě čekáte, co se asi tak stane na další stránce. Příběh se navíc vyvíjí dost nepředvídatelně a překvapivě. Odhadnout, jak to bude dál, je místy velice obtížné či přímo nemožné. Nadmíru zajímavé je také to, jak má každý ze zúčastněných hráčů své vlastní postranní plány a motivace. Chvíli už to dokonce vypadá tak, že by snad mohlo dojít i k nějaké dohodě mezi Myxinem a Morassem. Víc už ale prozrazovat nebudu. Tento příběh je prostě dokonalým příkladem toho, jak vypadaly ty nejpoutavější a nejzábavnější díly z toho nejlepšího období, které tato série pamatuje. Nic dalšího k tomu už netřeba dodávat.

9. JS 210-211 - Sběratel/Pomsta Medúzy

     A nyní tu máme jeden dvoudíl, který čerpá značnou dávku inspirace z řecké mytologie. Pověst o Medúze je samozřejmě notoricky známá a pan Dark si zajisté řekl, že by byla velká škoda nevyužít této báje také v některém z příběhů lovce duchů. V důsledku toho tu tak máme velice zdařilé dvoudílné vyprávění, během něhož John navštíví hned několik různorodých míst, vyřeší jednu velkou a zamotanou záhadu a střetne se přitom s několika naprosto nesourodými protivníky. Skutečně musím říct, že jen málokdy je paleta nepřátel tak pestrá, jako právě v tomto případě. Na vrcholu toho všeho však samozřejmě číhá ta, jíž je celé toto dobrodružství věnováno především. Hrozivá démonka Medúza. Jason Dark se tentokrát projevil jako velký tradicionalista a představil nám tuto strašlivou ženu s hady místo vlasů přesně takovým způsobem, jak bývá obvykle ztvárňována a vyobrazována. Jako velký fanoušek řecké mytologie jsem za to samozřejmě nesmírně rád. Tím se pak pochopitelně vysvětluje také to, proč se mi zrovna tento příběh tolik líbil. Ovšem pozor, určitě by nebylo férové tvrdit, že je celý příběh pouze a jen o Medúze. Právě naopak, tato démonka se tu totiž vynoří až po určité době a to jako zcela nečekaný a překvapivý protivník. Ještě předtím se však John musí utkat s jedním podivným kamenným démonem, který podlehl dosti zvrácené sběratelské vášni. Kromě něj se do věci zapletou také nebezpeční gauneři pracující pro vládce podsvětí Logana Costella. Právě s tímto zákeřným zločincem se pak John musí střetnout ve druhém díle tohoto příběhu. V souvislosti s tím určitě stojí za zmínku také to, že se jedná o Costellův první opravdu významný výstup v sinclairovské sérii. Pasáž, v níž se Costello pokusí Johna zlikvidovat zpopelněním v krematoriu, rozhodně patří k těm památným. Kromě fanoušků Logana Costella si tu však tentokrát přijdou na své také fanoušci lady Sarah. Tato hororová babička, jak jí autor občas přezdívá, se v tomto příběhu zásadním způsobem zapojí do dění a dokonce přitom málem přijde o život. Kromě toho si tu pak Jason Dark připravil půdu také pro další velice zajímavý a překvapivý vývoj, který série později nabere. V jedné chvíli je tu totiž naznačeno, že Johnův úhlavní nepřítel Asmodis by možná nemusel být tím úplně nejvyšším pekelným vládcem a je dost dobře možné, že je zde ještě někdo další. Právě tento nepatrný náznak mě svého času velice zaujal a zároveň navnadil ke čtení dalších dílů. No, myslím, že z toho všeho, co jsem tu už napsal, je celkem zřejmé, proč právě tento příběh zaujal deváté místo v mém žebříčku.

8. JS 227 - Krvavá hostina

     Jako další je na řadě jeden díl, který bych označil za dosti neobvyklý a pozoruhodný. Tento zvláštní příběh se znepokojivým názvem Krvavá hostina se totiž zcela vymyká tomu, nač jsme u sinclairovské série běžně zvyklí. Zapomeňte na temné síly či různé nadpřirozené jevy. V tomto díle se John musí potýkat se zločiny ryze pozemskými. O to však děsivějšími. Musím říct, že jen málokterý příběh lovce duchů ve mně zanechal tak nepříjemně tíživý a stísněný pocit jako právě tento. A čím bych řekl, že to bylo způsobeno? No, kromě toho, že je tento díl opravdu hodně strašidelný a činy, ke kterým tu dojde, jsou skutečně zvrácené, jde především o to, že něco podobného by se při troše fantazie mohlo klidně stát i v reálu. Ano, na rozdíl od všech těch Johnových obvyklých eskapád s upíry a vlkodlaky, nad nimiž můžeme jen vesele mávnout rukou, je tento příběh až mrazivě realistický. Na duchy a démony člověk ve skutečném životě nenarazí, ale na takového psychopatického vraha hnaného šílenou posedlostí by klidně narazit mohl. Tím spíš, když se takový vrah skrývá za příjemnou tváří osoby, do níž bychom to na první pohled vůbec neřekli. Něco takového už člověka přiměje k dosti znepokojivým úvahám. Hutné atmosféře zároveň velmi pěkně nahrává také skvělá volba prostředí, v němž se tento příběh odehrává. Lauder je malé ospalé městečko ve Skotsku. Jedná se místo, kde lidé ještě věří na různé staré pověry a obyčeje. Obyvatelé se tu navzájem dobře znají a kriminalita je jen velmi mírná. Tím spíš pak začne být děsivé, když zde dojde ke dvěma skutečně hrozivým vraždám. Ještě zajímavější je však zjištění, že v tomto městě žijí také Johnovi rodiče. Ano, právě v tomto příběhu se poprvé setkáváme s Horacem F. Sinclairem a jeho ženou Mary. Jedná se o možná největší překvapení, na jaké zde narazíme, protože až doposud byl pan Dark ohledně Johnova osobního života velice tajnůstkářský. O tom, jak lovec duchů vyrůstal a dospíval a jaké vlastně bylo jeho rodinné zázemí, jsme se nikdy nic moc nedozvěděli. S tímto dílem se to však zásadně mění. Od této chvíle je John čtenářům opět o něco bližší a působí zase o trochu lidštěji. Skutečnost, že jeho rodiče navíc pobývají na místě, kde došlo ke dvěma brutálním vraždám, celý případ posouvá do mnohem osobnější roviny. A určitě se můžete spolehnout, že Horace a Mary tady rozhodně nezůstanou jen v pozici nějakých pasivních diváků, kteří vše sledují z bezpečné vzdálenosti. Právě naopak. John bude muset tentokrát bojovat tak urputně jako ještě nikdy, aby své rodiče ochránil před chladnokrevným a vyšinutým nepřítelem, jehož skutečná totožnost a motivace jsou možná ještě děsivější než jeho bestiální činy. Skvělá zápletka, úžasná atmosféra tajemna a strachu a několik zcela nečekaných odhalení. Co víc si přát?

7. JS 240 - Černý den mého života

     V tomto případě se jedná o tragický příběh, v němž se John musí vyrovnat se ztrátou jedné osoby, jež mu byla velice blízká. Hned na úvod bych chtěl podotknout, že onu osobu, jíž je Nadine Bergerová, jsem nikdy příliš v lásce neměl. Myslím, že je to asi tím, jak neobratně s touto postavou autor nakládal. Nadine se poprvé objevila v příběhu Doktor Smrt se vrací. V tomto díle je to jen taková klasická dáma v nesnázích, které hrozí nějaké nebezpečí a John ji musí zachránit. Typická epizodní postava, s jakými se lovec duchů setkává každou chvíli. V daném příběhu absolutně nic nenasvědčovalo tomu, že by snad Nadine měla být něčím víc, než jen jednou z těch mnoha půvabných žen, které John zachránil před silami temnot. O náznaku nějakého bližšího a důvěrnějšího vztahu tu rozhodně nemohla být řeč. O to překvapivější pak bylo, když se Nadine po dlouhé době opět vynořila a pan Dark se nás snažil přesvědčit, že je to nějaká Johnova dávná láska, která by snad dokonce mohla konkurovat jeho přítelkyni Jane Collinsové. Po další dlouhé době se pak Nadine objevila znovu v příběhu s ďábelskými hodinami. A tentokrát už to nezůstalo bez následků. John totiž s Nadine na konci tohoto příběhu strávil noc, čímž se vůči Jane dopustil ostudné nevěry. Pro mě se vždy jednalo o naprosto nepochopitelnou událost, která nikdy nebyla nijak uspokojivě vysvětlena. Jediné vysvětlení, kterého se nám kdy dostalo, bylo to, že John je muž a Nadine je žena. No, sami asi uznáte, že takový argument je poněkud pofidérní. Zejména pak u někoho, kdo byl své přítelkyni skoro celých předchozích 200 dílů dokonale věrný. Nadine se navíc Jane v určité chvíli dušovala, že o Johna nemá ani sebemenší zájem a že může být úplně v klidu. Teď už asi chápete, proč jsem tuto postavu nikdy neměl rád. A tím se také zároveň dostáváme k tomu, proč mám naopak rád příběh s pochmurným názvem Černý den mého života. Kupodivu to není jen proto, že Nadine tady zemře. Je to hlavně z toho důvodu, že postava, která mi doposud přišla otravná a nudná, najednou dostává úplně nový rozměr. A ačkoliv k tomuto přerodu dojde až v následujících dílech, toto je ten příběh, kde má celá Nadinina nová linie svůj počátek. Namísto afektované herečky dostáváme přátelskou a obětavou vlčici. Vlčici, které se později ujmou Conollyovi a která se stane nedílnou součástí jejich rodiny. Vraťme se ale zpět k Nadinině smrti, kterou má na svědomí hrozivé zelené monstrum. To na herečku poštve dvojice pomstychtivých modelek ve spolupráci s mafiánským bossem Loganem Costellem. Zde můžeme vidět, že krutost Johnových nepřátel skutečně nezná mezí a kvůli své pomstě jsou klidně ochotní nechat zavraždit nevinou ženu. Příběh Černý den mého života je svému názvu skutečně věrný. Je to příběh velice temný a drsný. Je to příběh o velké tragédii, kdy John zažije bolestivou ztrátu. Konec se pak nese v podobně pochmurném a palčivém duchu. Žádný optimismus, žádná naděje. Podobně tomu bylo i u dílu Zubatá na svatbě. V případě Černého dne mého života mi však ta atmosféra přišla ještě o poznání tísnivější. Každopádně se jedná o jeden z těch výjimečných příběhů, které čtenáře dokáží zcela strhnout a pohltit. Je to jeden z těch příběhů, které rozhodně stojí za přečtení.

6. JS 204 - Desterova pomsta

     Nyní následuje příběh, v němž dojde k Johnovu konečnému zúčtování s démonickým katem Desterem. Tento protivník se v sérii pohyboval již poměrně dlouho. Za tu dobu musel od lovce duchů zakusit celou řadu ponižujících porážek. Není tedy divu, že se nyní rozhodl Johnovi za všechno odplatit a jednou provždy s ním skoncovat. Destero však proti lovci duchů nechce jít sám a už vůbec ne ve férovém souboji. Proto požádá o pomoc svou ochránkyni Asmodinu a s jejím požehnáním unese syna Johnova nejlepšího přítele. Hned poté dá jeho rodičům, Billovi a Sheile Conollyovým strašlivé ultimátum. Svého syna dostanou nazpět pouze tehdy, vydají-li mu mrtvé tělo Johna Sinclaira. Tato zdánlivě neřešitelná situace nakonec vygraduje až do skutečně nervy drásajícího momentu, kdy se Bill pokusí Johna zabít. Jen málokdy můžeme být v sérii svědky něčeho takto dramatického. Johnův přítel se ocitá v situaci, kdy nemá na výběr. Pokud chce zachránit svého syna, musí zabít nejlepšího přítele. Napětí by se dalo krájet a atmosféra houstne každou stránkou. Jsme tu svědky něčeho, co by nám za normálních okolností připadalo zcela nemyslitelné. Situace je tak zoufalá a vyhrocená jako snad ještě nikdy předtím. Dialogy mezi Johnem a Billem jsou naprosto strhující a čtenář visí na každém jejich slovu. Významným způsobem se zde projeví také Sheila, která dá opět jasně najevo, jak nesmírně důležitou postavou pro tuto sérii je. Příběh má navíc hned dva vrcholy. Nejprve Johnova konfrontace s Billem v domě Conollyových a poté závěrečné střetnutí s Desterem v Asmodinině dimenzi. Obě tato střetnutí jsou naprosto skvostná. Po několika vcelku průměrných výstupech je tu Destero konečně za padoucha, který budí čtenářův respekt. Démonický kat tu skutečně vystupuje jako nadmíru důstojný protivník. Už to není žádný Asmodinin neschopný poskok, ale zcela rovnocenný soupeř, kterého je potřeba brát smrtelně vážně. Závěrečné odhalení, při němž se dozvíme, co se vlastně skrývá pod Desterovou rudou kutnou, je pak také velmi překvapivé. Za jednu z nejlepších částí pak považuji také vychytralý trik, který si John s Billem a Sheilou na Asmodinu připraví. Působivé je také to, jak je celý dům Conollyových přenesen do jiné dimenze. Těch skvělých nápadů je tady prostě přehršel a je vidět, že když se pan Dark do příběhu pořádně ponoří a dá si na něm záležet, dokáže dělat hotové divy. Desterova pomsta oprávněně patří k tomu nejlepšímu, co v rámci sinclairovské série vzniklo, a proto má v mém žebříčku vyhrazeno čestné místo.

5. JS 223-224 - Smečka vlkodlaků/Úhlavní nepřítel

     A teď tu máme něco pro fanoušky vlkodlaků a obzvláště jejich královny Lupiny. Ta má totiž v tomto dvoudílném příběhu prominentní roli. Lupina se tentokrát snaží rozšířit svůj vliv a získat mezi vlkodlaky další mocné spojence. Jejímu záměru se však postaví do cesty vlkodlačice Silva, která ji jako královnu neuznává. Něco takového Lupina pochopitelně nemůže tolerovat a je připravená tento problém co nejrychleji vyřešit. Vše tak směřuje k nelítostnému souboji na život a na smrt, v němž se rozhodne, kdo bude dále vládnout všem vlkodlakům. Lupině však nedělá problémy pouze její konkurentka Silva, nýbrž také John Sinclair a jeho přátelé. Lovec duchů se společně se Sukem a Jane vydává do jednoho francouzského města, kde si chce Lupina vytvořit nový opěrný bod pro své nekalé operace. John a jeho přátelé se poté ocitají přímo uprostřed konfliktu mezi vlkodlačí královnou a její vyzyvatelkou. Lovec duchů je při tomto střetnutí dokonce uvězněn ve skleněné rakvi a ponořen do bazénu. Do věci se pak navíc ještě zapletou obchodníci s drogami. Jak sami vidíte, těch dějových motivů je tu víc než dost a příběh je tak opravdu bohatý a nápaditý. Zároveň mu nechybí ani napětí a spád. Je to ukázka poctivé vypravěčské práce, kterou autor dokáže čtenáře hned od začátku upoutat a až do konce jej neustále udržovat napjatého. Já sám musím přiznat, tento dvoudílný příběh je skutečně jedním z těch, při jejichž čtení jsem se úžasně bavil a pořád jsem byl zvědavý, jak to asi bude pokračovat dál. Autor nám tu nabízí nečekaný dějový zvrat s Lupininou vyzyvatelkou, neobvyklé prostředí jednoho francouzského maloměsta, zajímavé protivníky, napínavé a vyhrocené momenty a k tomu navíc i solidní kriminální zápletku s překupníky drog. Řekl bych, že po dvoudílném příběhu s ostrovem vlkodlaků je toto další nadmíru zdařilý vlkodlačí dvoudíl. Je zjevné, že toto téma panu Darkovi očividně sedí a dokáže s ním velmi pěkně pracovat. Lupina tu navíc dostává až nebývale velký prostor, díky čemuž se může projevit jako plnohodnotná a samostatná protivnice, která má své vlastní plány a záměry. To je určitě dobře, protože pokud by pořád měla být jen řadovou členkou Vražedné ligy, čtenáře by jistě brzy přestala zajímat. Právě tohle se mi na tomto období sinclairovské série tak líbilo. To, že někteří členové Vražedné ligy měli také své vlastní zájmy a dokázali Johnovi zatápět i na vlastní pěst. Celá ta zápletka pak působila mnohem rozvětveněji a propracovaněji. A právě tento dvoudílný příběh je jedním z nejlepších příkladů toho, jak skvěle se v té době sérii dařilo. Kdybych chtěl někomu předvést vzorovou ukázku toho, jak vypadal John Sinclair ve svých nejlepších časech, Smečka vlkodlaků by určitě byla skvělou volbou.

4. JS 232 - Stíhal jsem rozparovače

     Tento příběh zabývající se tématikou Jacka Rozparovače je další skvělou ukázku mistrně napsaného řadového dílu. Ačkoliv ještě bude mít Rozparovačův duch v budoucnu důležitou roli, v tomto případě se skutečně jedná jen o běžný samostatný příběh. Tím spíš dokážu ocenit, jak výtečně je tento obyčejný jednorázový díl odvyprávěný. Opět tu máme perfektní kombinaci kriminálního a hororového příběhu. Přestože v pozadí stojí nadpřirozené síly, příběh krásně funguje i jako klasická detektivka. Začátek je navíc velice poutavý. V Londýně došlo k několika vraždám mladých žen. Pachatel přitom na místě činu vždy zanechá jen vlasy oběti a svou vizitku. Není pochyb, že se jedná o někoho, kdo chce pokračovat v díle Jacka Rozparovače. Ten vraždil především prostitutky, a proto John předpokládá, že by se na ně mohl zaměřit i jeho napodobitel. Stejný názor má také Jane, která se sama začne za prostitutku vydávat, aby se tak k vrahovi dostala co nejblíže. Věci se ale samozřejmě zkomplikují a Jane se málem stane Rozparovačovou další obětí. Řekl bych, že panu Darkovi se zde podařilo vytvořit velice napínavý a strhující příběh, který nám dá nahlédnout do těch nejšpinavějších koutů londýnského podsvětí. Právě tohle je něco, co umí autor čtenářům přiblížit velmi sugestivně. Při čtení tohoto dílu se tak můžeme důvěrně seznámit s odvrácenou tváří nablýskaného velkoměsta. Ocitáme se v některých jeho temných zákoutích, v nichž se potulují různí pobudové, prostitutky a pasáci se značně nevybíravými metodami. Ze všeho nejhorší je však onen vyšinutý sériový vrah, který je na rozdíl od Johnových obvyklých nadpřirozených nepřátel hrozbou zcela reálnou a autentickou. K hutné a tísnivé atmosféře, která se celým příběhem táhne, pak významně přispívá také skutečnost, že většinou děje nás provází Jane. Ta je na rozdíl od Johna mnohem zranitelnější, takže se o ni pochopitelně i víc bojíme. Jane se tady navíc ocitne v nebezpečí hned několikrát, díky čemuž je čtenář neustále udržován v napětí a děj odsýpá neskutečným tempem. Johnův lov na novodobého Jacka Rozparovače je tak od začátku do konce jednou divokou zběsilou jízdou s nanejvýš šokujícím vyvrcholením. Neméně mrazivé je pak také zakončení příběhu, kdy se Johnovi sice podaří vraha zneškodnit, ale čtenář má přesto velice znepokojivý pocit, že ještě není konec a že ve vzduchu visí něco hodně zlého. Celkově vzato tu tedy máme jeden vynikající kriminální příběh s pořádnou dávkou napětí a strachu a lehkým nádechem nadpřirozena. Pokud má být série John Sinclair hororovým krimi, pak je tento díl přesně tím pravým.

3. JS 236 - Krvavé varhany

     V tomto příběhu dochází k jedné dlouho očekávané události. Vůbec poprvé se v sérii osobně objevuje sám pekelný vládce Asmodis. Tento všemocný zloduch byl poprvé zmíněn již v raných počátcích Johnovy lovecké kariéry. Původně se jednalo o tajemného strůjce různých zlověstných událostí, který se vždy držel v pozadí, odkud pohodlně tahal za drátky. Asmodis známý také jako ďábel či satan byl v průběhu série zmiňován mnohokrát. Často stál za různými smrtícími úklady, které ohrožovaly nejen život lovce duchů, ale i životy jeho nejbližších přátel. Byl také zodpovědný za několik zásadních dějových zvratů, k nimž v sérii došlo a které měly na našeho hrdinu přímý dopad. Z těchto důvodů by tedy mohl být Asmodis klidně označen za Johnova nejstaršího a největšího nepřítele. Za celou tu dobu se o něm však vždy pouze mluvilo. Nikdy do děje nezasáhl přímo. Nikdy se Johnovi ani čtenářům neukázal osobně. A právě to se změnilo ve strhujícím příběhu s tajemným názvem Krvavé varhany. Celá věc přitom začíná velmi nenápadně. John a Suko zrovna projíždějí kolem jednoho malého amerického městečka, když nečekaně narazí na nějakého muže, který se chová velmi zvláštně. Po chvíli pátrání pak oba se znepokojením zjišťují, že město bylo infiltrováno temnými silami a mnozí jeho obyvatelé byli proměněni v nemrtvé. Hlavní stopou, kterou přitom John a Suko mají, jsou jakési Krvavé varhany. Lovec duchů věří, že právě tyto varhany by měly být klíčem k vysvobození města z područí temných sil. Rozhodne se proto, že musí společně se Sukem Krvavé varhany najít a zničit. Až potud to celé působí jako úplně běžný a ničím výjimečný řadový příběh. Hned vzápětí nás však čeká velké překvapení. Tím, komu Krvavé varhany patří a tím, kdo stojí za všemi těmi hrůzami, k nimž v městečku došlo, není nikdo jiný než Asmodis. Ano, ten ultimátní protivník, o němž se již od samého začátku mluvilo jako o tom největším a nejmocnějším zlosynovi v celé sérii, se nám tu konečně představuje v plné parádě. V této chvíli je potřeba říct, že Johnovo první střetnutí s Asmodisem není stejné jako například jeho první střetnutí s Černou smrtí nebo Spukem. Když pan Dark uvedl do série tyto nepřátele, tak pochopitelně ještě nevěděl, jak velký význam budou pro celý děj mít. Právě proto jsou jejich první výstupy poměrně mdlé a nevýrazné. V případě Asmodise je to však úplně jinak. V jeho případě už autor přesně věděl, o jak zásadní postavu se jedná a podle toho také Asmodisova první přímá konfrontace s Johnem vypadá. Nečeká nás tu proto nic menšího než epická bitva, v níž naši hrdinové rozhodně netahají za delší konec. Střet tak nakonec musí ukončit až zásah čtyř archandělů. Ještě předtím se nám však na chvíli poodkryje závěs budoucnosti a díky tomu můžeme vidět takové věci, jako například Zeleného džina s kosou Černé smrti nebo Asmodinu bez hlavy. Zatímco John a Suko mohou být rádi, že celé střetnutí vůbec přežili, Asmodis si v klidu zmizí, jako by to pro něj nic neznamenalo. Lepší uvedení hlavního protivníka jsme si ani nemohli přát.

2. JS 247-248 - Rozluč se se životem/Labyrint

     A nyní bychom tu měli něco pro fanoušky Johnovy sekretářky Glendy Perkinsové. Ta je totiž hlavní postavou tohoto velice napínavého a dynamického dvoudílu, který zároveň slouží jako taková předehra k velké jubilejní trilogii. Věc se má tak, že Glenda je jednoho dne nečekaně unesena jakýmsi obhroublým a všehoschopným gaunerem. Když se John dozví, co se stalo, začne po Glendě ihned pátrat. Brzy se ukáže, že únos zosnoval mafiánský boss Logan Costello. Celá věc má však mnohem hlubší a hrozivější pozadí. Za Costellem totiž stojí ještě další Johnovi nepřátelé a v tomto případě se nejedná o nikoho menšího než o Asmodinu a Spuka. Lovec duchů tak dostává nekompromisní ultimátum. Buď dokáže do dvou dnů vypátrat, kde se ukrývá Doktor Smrt a Vražedná liga anebo už svou milovanou sekretářku nikdy neuvidí. Taková situace je pro Johna samozřejmě zcela nezáviděníhodná. Jak má totiž během dvou dnů zvládnout něco, co se mu zatím nedařilo v řádu týdnů. Glenda si zatím v zajetí také vytrpí svoje. Nejprve je málem znásilněna svým odpudivým únoscem a poté ji jeho démonický společník unese do Říše stínů. Zde se pak Glenda ocitá před strašlivým soudcem Maddoxem, který ji odsoudí k věčnému zatracení. Dívka je hned nato odvlečena Spukovými ještěřími strážci, kteří ji vhodí do Asmodinina smrtícího labyrintu. Zde má zakusit to nejhorší utrpení. John mezitím zkusí Asmodině nabídnout alternativní nabídku. Hodlá vyměnit Glendu za svůj stříbrný hřeb, kterým kdysi zabil Doktora Smrt. Po chvíli dohadování nakonec Asmodina s výměnou souhlasí. Je to však pouhá lest, díky níž se Ďáblova dcera zmocní stříbrného hřebu a Glendu si přitom nadále ponechá ve svém zajetí. Johnovi se ale přesto podaří proniknout až do jejího labyrintu, kde se pokusí Glendu najít a zachránit. Po následujícím stručném shrnutí děje už asi zajisté nemusím příliš zdlouhavě vysvětlovat, proč jsem tento dvoudílný příběh zařadil do svého žebříčku. Jedná se o vynikající zápletku s nanejvýš napínavým a strhujícím vývojem a v neposlední řadě také velkolepým koncem. John se ocitá téměř bezbranný ve spárech své největší protivnice. Glenda musí čelit takové hrůze, jakou do té doby ještě nepoznala. Jen málokdy mohl čtenář cítit pocit tak velké bezmoci. Lovec duchů a jeho společnice se navíc musí neustále skrývat před početnou přesilou zcela nových a neznámých netvorů zvaných horisové. Podle všeho se jedná o jakousi elitní odnož ghoulů. Když se pak do velkého závěrečného finále zapojí také pekelný had Apep, je jasné, že tu máme co do činění se něčím skutečně výjimečným. A právě takovýto výjimečný příběh je více než vhodným kandidátem na stříbrnou příčku v mojí top desítce.

1. JS 250-252 - Dones mi hlavu Asmodiny

     A je to tady. Konečně tu máme nejlepší příběh z celé páté padesátky a dle mého názoru dost možná i ten nejlepší příběh z celé sinclairovské série. Jedná se o jubilejní trilogii, která pojednává o rozhodujícím střetnutí mezi Asmodinou a Doktorem Smrtí. Tato velká událost byla epickým vyvrcholením dlouhé dějové linie, která se táhla bezmála sto dílů a čtenáři nadšeně čekali, jak to všechno nakonec dopadne. Musím říct, že i má vlastní očekávání byla skutečně obrovská a v jednu chvíli jsem si vůbec nebyl jistý, zda jim tato závěrečná trilogie dostojí. Ve výsledku jsem však byl až nečekaně překvapen, jelikož tato událost má očekávání nejenže naplnila, ale dokonce je i značně překonala. Snad ještě nikdy jsem nebyl z žádného příběhu lovce duchů tak nadšený, jako právě z tohoto. Abych vás však lépe zasvětil do situace, podívejme se nejprve, čeho všeho jsme v této trilogii vlastně svědky. Poté, co Doktor Smrt konečně zkompletoval svou Vražednou ligu, chystá se nyní na konečné zúčtování se svou bývalou paní, ďáblovou dcerou Asmodinou. Ta však mezitím také nezahálela. Démonka si je mocenských záměrů svého někdejšího služebníka velmi dobře vědoma a na případnou konfrontaci se důkladně připravila. Jejím hlavním trumfem by přitom měl být stříbrný hřeb, který krátce předtím ukradla lovci duchů. Jelikož Morasso nechce nic riskovat, tak se ještě před svým konečným úderem setká se Spukem a úspěšně jej získá na svou stranu. S podporou tohoto mocného démona tak už Doktoru Smrti nestojí nic v cestě. Figurky jsou na svých místech a závěrečná partie může začít. Ještě však zbývá otázka, kam přesně bude na hrací ploše umístěn samotný John. To se pak hned vzápětí dozvíme, když je náš hrdina lstí vylákán k tomu, aby si prohlédl jeden svůj starý magický artefakt. Tímto artefaktem není nic jiného, než nám dobře známý Ohnivý kalich. Jeho zásluhou je pak John přenesen přímo do pekla, kde se setkává nejen s Asmodinou, ale také s jejím strašlivým otcem. Asmodis si pro svého úhlavního nepřítele přichystal ta nejhorší muka a lovce duchů tak čekají nejtěžší chvíle v jeho životě. Nakonec však dojde ke zcela nečekanému zvratu, v jehož důsledku John nejenže unikne ze spárů svých nepřátel, ale dokonce odhalí jedno velké tajemství a stane se svědkem něčeho, díky čemu se vše jednou provždy nenávratně změní. A to je také jeden z hlavních důvodů, proč tuto trilogii tak obdivuji. Nejenže byl v sérii nastolen úplně nový status quo, v němž platila nová pravidla a hlavní hrdina se musel potýkat s novými a mnohem většími hrozbami. Stalo se ještě mnohem víc. Svět, který čtenářům do té doby připadal důvěrně známý a dobře prozkoumaný, se najednou zničehonic rozrostl do zcela netušených rozměrů. V případě této epické jubilejní trilogie tak vlastně ani tolik nejde o velkolepý konec jedné dlouhé éry, ale především začátek éry úplně nové a neprobádané. Po tomto příběhu už nic nebylo jako dřív a čtenáři si nemohli být ničím jisti. Autor mohl přijít úplně s čímkoliv a všechny dokonale šokovat. Bylo to rozhodně to nejlepší období, jaké celá série zažila. A to vše díky této trilogii. Nyní už je tedy asi zřejmé, proč považuji právě tento příběh za to nejlepší, co nám kdy John Sinclair nabídl.

     Dobrá, takže pro tentokrát máme opět hotovo. Všechny příčky v mém žebříčku již byly obsazeny a mě tak nezbývá nic jiného než celou věc nějak smysluplně uzavřít. V tomto případě bylo mé rozhodování skutečně obtížné, protože jsme zavítali do jednoho z těch nejlepších období, jaké tato série zažila. Uznávám proto, že se na některé další skvělé příběhy bohužel nedostalo, přestože by si nějaké to čestné umístění určitě zasloužily. Míst je však bohužel jen deset a já tak musel být zcela nekompromisní a řídit se svými náročnými kritérii. Právě proto by mě velice zajímalo, jak by asi tak vypadala vaše Top 10 pro tuto pátou padesátku. Určitě budu moc rád, když se o své názory opět podělíte. Co se týče výhledu do budoucna, tak příště nás pochopitelně čekají díly 253-301. I toto období má zajisté co nabídnout. Zajímavé je pak především to, že už se dostáváme do okamžiku, kdy u nás série začala vycházet třikrát měsíčně. Věřím tedy, že při pročítání žebříčku nejlepších dílů z této šesté padesátky, někteří z vás možná i uroní nějakou tu slzu. Při vzpomínce na tyto zlaté časy sinclairovské hojnosti bych se tomu vůbec nedivil. Pokud si také dobře vzpomínám, tak nás příště čeká jedna epická trilogie točící se okolo Johnova stříbrného kříže. Uvidíme, jestli se v mém žebříčku nakonec umístí. Upřímně bych se celkem divil, kdyby tomu tak nebylo. Ovšem jak už jsem říkal předtím, dostáváme se do období, kdy se v sérii mohlo stát úplně cokoliv. Právě proto věřím, že i můj příští žebříček bude zcela překvapivý a nečekaný. Těším se, až se u něj uvidíme.