Listárna Jasona Darka
2. část
JS 151 - Die Gruft der Leichenräuber
Buďte zdrávi, mám tu pro vás další díl ze své série článků Listárna Jasona Darka. Tentokrát jsem si vzal na mušku listárnu, která se objevila v německém sešitě číslo 151 - Die Gruft der Leichenräuber. U nás tento díl vyšel jako číslo 201 s názvem Lupiči mrtvol. Podobně jako minule pochází i tato listárna ještě z doby, kdy pan Dark svým čtenářům vykal. To jen tak pro zajímavost. Nyní už to ale nebudu déle protahovat a přejdu rovnou k věci. Veškerý následující text je přímým překladem z německého originálu.
Milí přátelé děsu a hrůzy,
opět bych chtěl jednou srdečně poděkovat všem svým věrným čtenářům za dopisy, které mi poslali. Pojďme hned k prvnímu z nich.
Slečna Veronika Zimmerová, 5800 Hagen 7, píše:
Nemohl by být někdy nějaký příběh o tom, že by na Zemi dopadl meteorit, jehož záření by všechny lidi v okolí proměnilo v zombie a ti by tam pak páchali nekalosti? A nemohl by John Sinclair někdy spolupracovat s agenty FBI?
Ten první návrh sice není špatný, ale toto téma se teď v hororovém žánru objevuje poměrně často. - S jedním agentem FBI se John setká v knize 9 - Ghoulové na Manhattanu.
Z Mönchengladbachu 1, 4050 přichází dopis od pana Christopha Ebische:
Myslím, že vaše romány by rozhodně neměly být považovány za pouhou brakovou literaturu. Jejich úroveň je totiž velmi vysoká a neustále se zlepšuje. Nyní ale k mým otázkám. Odpovídáte vždy na všechny dopisy čtenářů? Budou ještě někdy někde otisknuty i staré dopisy z úplně prvních čísel? Jednou jste tu zmínil duchy přírody. O co přesně se jedná? Budete ještě někdy psát o Knize zlých snů a o Věštci? Proč Spuk nedovolí žádné démonické duši, aby opustila jeho říši?
Toto jsou jen výňatky z jednoho obzvlášť dlouhého dopisu, za který bych chtěl autorovi poděkovat. Pokud bych měl odpovídat na všechny dopisy, které mi přijdou, nemohl bych už bohužel dělat vůbec nic jiného. Navíc by ani nebylo možné zde všechny odpovědi otisknout. - Staré dopisy už znovu otištěny nebudou. - Duchové přírody hrají důležitou roli především v bájích a mýtech afrických a asijských národů. Najdeme je ovšem také v irských pověstech a legendách. Jedná se především o různé lesní bytosti jako například troly, elfy a víly. - Na Knihu zlých snů a Věštce jsem samozřejmě nezapomněl. Vrátím se k nim však až v budoucnosti a to teprve někdy po čísle 200, kdy se Sinclair dostane do styku s předatlantickou magií. Ve Spukově říši prožívají duše padlých démonů velké utrpení. Je to trest za jejich selhání. V této říši musí démonické duše zůstat na věky věků.
Slečna Andrea Lunemann, 4712 Werne, píše:
Myslím, že Glenda a Sheila by měly opět dostat větší prostor a zároveň bych byla pro to, aby se Will Mallmann stal u policie příslušníkem zvláštního oddělení zabývajícího se nadpřirozenými jevy.
V jednom z předchozích románů přece hrála Glenda velmi důležitou roli. - V Johnu Sinclairovi číslo 154 - Desterova pomsta bude celá rodina Conollyových včetně malého Johnnyho vtažena do velice dramatických událostí. Willu Mallmannovi se zatím podařilo přesvědčit své nadřízené o existenci duchů a démonů. To už je první krok. V následujícím románu bude hrát opět důležitou roli.
Pan Gerhard Parg, 6800 Mannheim 1, píše:
Až doposud jsem pozorně sledoval každou listárnu, ale přesto jsem zatím nezjistil, jestli se někde v Mannheimu či Heidelbergu nenachází nějaký fanouškovský klub Johna Sinclaira. Možná bys mi s tím mohl nějak poradit. Dále se mi pak zdá, že je Anglie coby domovina záhad a tajemna už trochu obehraná. John by měl častěji řešit případy i v jiných zemích a bojovat přitom proti tamějším démonům. A teď ještě jedna otázka z trochu jiného soudku. Jaká hudební skupina se ti nejvíc líbí?
Pokud je mi známo, tak se v okolí Mannheimu/Heidelbergu žádný sinclairovský klub nenachází. To ale neznamená, že by jej tam někdo nemohl založit. - Anglie a Skotsko jsou stejně tak jako Irsko klasické země bohaté na strašidelnou mytologii. Právě odtud pochází velké množství různých pověstí a legend, které lze velmi pěkně zpracovat do zajímavých příběhů. Z toho také pramení mé velké zalíbení v Anglii. - John bude ovšem své případy určitě řešit také v jiných zemích. Jak často s oblibou říkám: Série je ještě mladá a bude se nadále vyvíjet. - Z hudebních skupin poslouchám nejraději skupinu ABBA. Občas si rád poslechnu také Pink Floyd.
A na závěr ještě jedna básnička, kterou napsal pan Volkmar Weigel, 8653 Mainleins 1:
Máš-li strasti, máš-li smutek,
mysli radši na úterek.
Protože to John Sinclair vychází
a slunce se hned rozzáří.
Pokud zrovna nemáš svůj den,
Sinclaira si rychle sežeň.
Ty romány jsou vážně síla
a není to žádná šmíra.
Nejen za tuto pěknou básničku, ale také za upřímný zájem všech svých čtenářů bych chtěl na tomto místě srdečně poděkovat.
Váš
Jason Dark